Jdi na obsah Jdi na menu
 

Recenze a názory

Ráda bych v této rubrice zvěřejňovala vaše recenze a názory na knihu.

 

Recenze, 21. 9. 2010

Po přečtení rukopisu knihy se přiznám, že nemám skoro co dodat, než chválu. Autorka ví přesně, o čem píše a co mne oslovilo patrně obsahově nejvíce je fakt, že se nevyhýbá ani choulostivým tématům, jako jsou množitelé, podvody ve výrobě krmiv apod. Text je psán srozumitelně, přehledně a i když pochopitelně nemám přečteny zdaleka všechny chovatelské příručky, jsem přesvědčený, že takto erudovaně napsaná knížka "zalepí" díru na našem trhu.

Napsaný text je jistě určen všem, kteří tzv. tápou, kdy, jak, proč a za kolik. Nesmírně oceňuji kapitolu výcviku měsíc po měsíci. Závěrem mohu jen sdělit, že se těším, ne jestli kniha bude vydána, ale už abych si ji mohl koupit.

MVDr. Alexander Skácel
veterinární lékař a psycholog zvířat
 

 

Váš názor, 6. 2. 2011

Už když jsem před necelými dvěma roky předávala malé čokoládové štěňátko labradorského retrívra Martině a jejímu příteli Igorovi, nepochybovala jsem o tom, že se dostalo do těch nejlepších rukou. Po několika týdnech, když mi Martina nabídla, že by ráda pravidelně přispívala povídáním o životě Chica formou deníku na naše webové stránky, s nadšením jsem přijala. Kladné ohlasy návštěvníků stránek, zejména majitelů sourozenců Chica, byly natolik inspirující, že se rozhodla všechny své zkušenosti a mnoho cenných a užitečných rad s výcvikem, výchovou a celkovou péčí na pozadí Chicova příběhu sepsat do knižní podoby.

Autorka je úžasně empatický a láskyplný člověk s velkým srdcem. V civilním životě je vědeckým pracovníkem a právě její vědecký fundament stál za tím, že rozšířila své příběhy o poznatky z nejnovějších trendů ve výživě psů ve světě a neváhala se ponořit i do veterinární problematiky. Patří jí moje velké poděkování za to, že přivedla na svět toto svěží a čtivé dílko i jakým způsobem se tématu zhostila. Píše lehce, srozumitelně, nikoho nenechává na pochybách, že pejsky miluje a že jsou pro ni rovnocennými partnery a nejmilejšími přáteli.

Tato kniha se určitě stane užitečným rádcem pro všechny, kteří si chtějí pořídit svého vlastního chlupatého kamaráda. Mám-li soudit podle sebe, nepochybuji o tom, že i zkušení chovatelé se zde mají čemu přiučit.

Mgr. Stanislava Cvečková
chovatelka
chovatelská stanice Bohemia Angel

 

Váš názor, 8. 2. 2011

Knihu jsem přečetl a mohu říci, že se mi opravdu moc líbila. Z každé stránky je cítit obrovská zodpovědnost k pořízení si štěňátka (což bohužel běžné není) a především obrovská láska k Chicovi,  což úplně pochopí jen pejskaři. Vůbec jsem nečekal, ze se relativně často i zasměji (objevená bazalka, donesená v noci k posteli). Velmi mne dojala situace, kdy Vás Chico vítal po operaci a zároveň mi ho bylo strašně líto. Těch 12 týdnů klidu musel byt opravdu rébus. Mimochodem, jak jste to šli s Igorem rozchodit do lesa, úplně chápu. Když operovali Sáru, hodinu a půl jsem chodil a pozoroval hodinky; když jsem přišel do ordinace, byla už vzbuzená a když uslyšela můj hlas, dvakrát bouchla ocasem do operačního stolu a mě to tak dojalo, ze jsem měl slzy v očích.

Dojímá mne Chicův vztah k ostatním psům, a vybavuje se mi rotvajler Maxík a to „sudovaní“ s tím prckem, co mu ještě Chico jazykem masíruje bříško.

Hodně mě vyděsilo čtení o výživě. Vždycky jsem si myslel, ze když kupuji značkové Pedigree, že je všechno ok. Ti psi v těch kovových klecích, to je něco strašného. Nemohu dostat z hlavy, jak je možné, že firmy, vyrábějící granule, jsou schopny tohle dělat! Říkal jsem si, že je nebudu kupovat, že jí budu už jenom vařit.

Je úžasné, jak jste naučila Chica na ovoce a zeleninu. Vyrazilo mi dech, že psům škodí i cibule a česnek, to jsem opravdu nevěděl.

Nečetl jsem všechny kapitoly o výcviku, protože Sáře byly 3 roky, když jsem se jí ujal. Majitel chovatelské stanice pro pointery řekl, ze je schopna se v tomhle věku naučit základní povely, ale za předpokladu, že je po ní budu tvrdě vyžadovat. Bylo rozhodnuto. Nejsem schopen po ní něco tvrdě vyžadovat. Nikdy jsem na ni nevztáhnul ruku jinak, než k pohlazení a nikdy bych to neudělal. Mé tresty jsou pouze verbální a z nich si  věru nedělá nic. Ovšem pro lidi, kteří mají štěňátko, jsou tyto kapitoly velmi cenné.

Vaše hodnocení lásky psa je úplně přesné, cítím to přesně tak. Tohoto druhu lásky je schopen opravdu jenom pes, člověk je ho schopen pouze ve vztahu k němu. Mezi lidmi to takhle nefunguje.

Moc se mi to líbilo, je to napsané tak srdečně, že čtenář s Vámi Chica miluje, směje se, má o něj strach a je s Vámi šťastný, že to dobře pro něj dopadlo. Mimochodem, knihu teď čte máma.

Michal Pyšek

 

Recenze, únor 2011

Letos jsem pod vánočním stromečkem objevila opravdu „živý“ dárek – štěně. Už dlouho jsem po něm toužila a přemlouvala rodiče k jeho koupi. Vypadali neoblomně. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že je opravdu přesvědčím. Nicméně mi začalo vrtat hlavou, jak se vlastně o takové malé štěně starat.

S pejsky jsem do té doby neměla vůbec žádné zkušenosti. Nevěděla jsem, jak je koupat, jak často a čím je krmit, chodit s nimi na procházky atd.. Nechtěla jsem nic zanedbat a proto jsem si (samozřejmě po pečlivém výběru) pořídila knížku Můj nejlepší přítel - Jak prožít první rok se psem, kterou napsala Martina Réblová.

Kniha mi poradila např. ohledně vhodného krmiva, hraček a dokonce i výcviku mého pejska. Myslím, že si v jeho výchově počínám dobře. Ovšem bez výborného rádce jako je tato kniha, by to šlo jen stěží.

Autorka píše o výchově psů velmi detailně, což si myslím, že není vůbec na škodu. Štěňata potřebují opravdu velkou péči. Pokud nic nezanedbáte v jejich raném věku, můžete počítat s tím, že „váš nejlepší přítel“, se vyhne mnoha zdravotním problémům ve svém dospělém věku.
 
Líbí se mi, že autorka vychází ze své vlastní zkušenosti s výchovou pejsků. V knize najdete opravdu mnoho neocenitelných rad a tipů. Autorka nepoučuje. Naopak, vy si nenuceně prostřednictvím příběhů berete ty informace, které potřebujete vědět.
 
Dovolím si tvrdit, že s touto chytrou knížkou zvládne výchovu psa bez pomoci i zodpovědné dospívající dítě.
 
Knihu doporučuji nejen těm, kteří už mají doma štěně, ale i těm lidem, kteří o koupi pejska uvažují. Není od věci si ji nastudovat předem doma. Po jejím přečtení můžete zhodnotit, zda je ve vašich silách starost o takové krásné, malé stvoření. Nerada vidím, když lidé své domácí mazlíčky zanedbávají.
 
Pes je opravdu nejlepší přítel člověka. Pokud se o něj budete dobře starat, oplatí vám to po svém – věrností.
 
Pavla Kolomazníková
 

 

Váš názor, 2. 1. 2012
 
Úryvek z dopisu, který poslala majitelka fenky labradorského retrívra Lary, paní chovatelce Stáně Cvečkové z CHS Bohemia Angel.
 
Milá paní Cvečková,
 
Kniha paní Martiny Réblové, kterou jste nám spolu s Larinkou poslala, je pro nás nepostradatelným pomocníkem při výchově naší fenečky. Mohu říci, že v ní hledám rady neustále. Nejprve jsem ji přečetla celou jako příběh. Nyní je mi každodenním rádcem, zvláště mám-li pocit, že se nám něco nedaří, anebo zda-li vše činíme správně. A tak velice oceňuji, že laikovi se dostávají podnětné informace, jak vést správný výcvik a kam až můžeme ve výcviku zajít.
 
Dosud jsme s výcvikem štěněte neměli žádné zkušenosti, neboť fenka, kterou jsme od syna dostali jako dvouletou, byla v podstatě vycvičena. V příbězích z Chicova deníku shledáváme v Lařině chování spoustu podrobností (viz její současnou pubertu). Jsme také rádi, že jsme z fotografie v knize mohli zhlédnout Lařinu matku. Ještě se nám nedaří plně zvládat situaci, přijde-li k nám návštěva. Tu vítá velmi bouřlivě s temperamentem jím vlastním. Někdy má také tendence utíkat k sousedům, kteří dávají ven krmení divokým kočkám, a to Laru velice láká. V tom případě, nejsouc zrovna na vodítku, příkaz „ke mně“ nerespektuje. Proto v knize neustále studuji „jak na to“, aby nám v tomto případě neutíkala. Cenné rady nám též kniha poskytuje v tom, jak oceňovat psíka pamlsky, chválit jej či eventuelně pokárat. Čerpáme i z informací jak si s psíkem hrát.
 
Jednoznačně Vám mohu sdělit, že bychom byli bez této knihy v podstatě bezradní a museli bychom se po nějaké poohlédnout. Kniha je jinak vhodně koncipována a oceňujeme i kapitoly o nemocích, o tom čím psa krmit. A poněvadž autorka vlastní psa, chybí mi tam pouze informace o průběhu hárání. Ale to je pochopitelné, budu se muset poradit s někým, kdo vlastní fenku. 
 
Na závěr mohu jen podtrhnout, o čem byla řeč v začátku. Tato kniha je velmi cenným zdrojem důležitých informací a navíc z ní čiší autorčina láska k Chicovi.
 
S úctou Eva Žáková
Ostrovec, 2. 1. 2012